Jdi na obsah Jdi na menu
 


Inelia Benz-Zahrát si na ŽIVOT BEZE STRACHU

1394376_10200306379742426_1094862313_n.jpgInelia Benz

Pojďme si zahrát na…život beze strachu

 Pokud si něco zahrajeme nebo si to představujeme, počínáme tím možné uskutečnění dané věci ve svém životě. Děti to dělají přirozeně, když si hrají, a zvířata také. Hrají si na to, co budou chtít udělat anebo se chtějí naučit, jak to udělat, až budou velké.

Pokud si něco zahrajeme nebo si to představujeme, noříme tak ruce do pole nekonečných možností, tedy do prostoru mezi myšlenkami, do prostoru mezi částicemi v každém atomu. Zapříčiňujeme vznik něčeho, co předtím v naší mysli neexistovalo. Pokud si něco zahrajeme nebo si to představujeme, dáváme sami sobě svolení přestat rozdělovat věci na „ty, které jsou reálné“, „ty, které jsou možné“ a „ty, které jsou uskutečnitelné“. Jednoduše danou věc necháme existovat – ať už ve své představě, napsané na papíře, kresbách, hrách anebo rozhovorech.

Představte si svůj život beze strachu. SVŮJ život. Anebo si na něj v duchu zahrajte, nakreslete si ho nebo o něm napište. Jak by vypadal? Co byste dělali?

Sama jsem se na to dívala a první věcí, která mne napadla, bylo, že bych se „více dívala“. Miluji to, dívat se, pozorovat. Protože jsem hlasem veřejným za účelem navýšení vědomí a posílení  člověka na této planetě, mám mnoho věcí na práci, a tak pouhé dívání se bylo u mě na seznamu odsunuto na spodní místa. Když jsem se však ponořila do hry na ŽÁDNÝ STRACH na světě, došlo mi, že v tom okamžiku je má práce s navyšováním vědomí a navyšováním vibrací na planetě u konce. Jednoduše zůstalo jen Pozorování. Dívání se. Prozkoumávání. A to byla fascinující věc sama o sobě.

Když jsem v lednu 2010 byla Božským zdrojem požádána, abych mluvila na veřejnosti, netušila jsem proč. Netušila jsem ani, proč zrovna já. Připadalo mi, že lidé, kteří sem byli posláni, aby toto plnili, byli z nějakého důvodu odejmuti, a já jsem byla takový desátý záložní plán. Důvod, proč jsem si to myslela, je že mám opravdu velmi ráda soukromí a spíše radši vidím a pozoruji, než abych byla viděna a pozorována. Obzvláště když osoba jménem Inelia Benz je irelevantní a vlastně ani neexistuje. Není tu nic k vidění.

A tento týden, jak jsem si hrála hru na můj život BEZE STRACHU, pochopila jsem, co za tím vším je, že jsem právě já byla poslána na veřejnost. Bylo to proto, že nejen, že nemám žádný zájem na tom, abych byla viděna, protože mi to neuspokojuje žádnou touhu ani potřebu, ale také proto, že dosud tu bývala energetická disharmonie v tom smyslu, že být na veřejnosti bylo celé o paradigmatu „Já, o mně a já“ – a této disharmonie jsem se nikdy neúčastnila, naopak miluji být pozorovatelem.

Tak jak nyní opouštíme paradigma Zachraňovatel/Agresor/Oběť/Mučedník, potřeba po zachraňovatelích, průvodcích anebo božstvu, kteří budou centrem naší pozornosti, už není aktuální. Všechny informace, které bychom kdy mohli potřebovat, jsou okamžitě dostupné. A pokud nejsou náhodou dostupné právě teď, mnoho lidí pracuje na tom, aby se staly dostupnými.

Pokud opravdu chcete se něco dozvědět, můžete. Doba guruů nebo jogínských mistrů „poskytujících“ osvícenou zkušenost druhým už není platná ani funkční. Co zůstalo, je jen vzpomínka na ně a různé úhly pohledu k dispozici. Čím více úhlů pohledu, různorodých úhlů pohledu, dívajících se na totéž téma, tím více můžeme do daného tématu vstoupit čili se o něm poučit.

Nová role těch, kteří by v minulosti možná zakládali skupiny, náboženství nebo hnutí, je ta, aby jednoduše inspirovali publikum, aby se dívalo na to, co řečník vidí nebo směrem, jímž se dívá – a publikum samo prozkoumává. Člověk v publiku může přijít a odejít, jak je mu libo, také dle libosti poslouchat a prozkoumávat nové způsoby vidění u jiných řečníků a poté on nebo ona, jakmile vše je pochopeno, jakmile dovede vstoupit do nového vidění či pochopení reality, může zase sám začít hovořit a vyjadřovat toto pochopení tak, aby další mohli být inspirováni. V této nové struktuře je irelevantní, kdo je řečník.

Z vnitřní hry na svět beze strachu mi také vyplynulo uvědomění, že MŮŽEME ZAČÍT PRÁVĚ TEĎ. Pokud se dva lidé nebo více lidí dívají týmž směrem, představují si touž věc nebo mají týž záměr, nastává to, že vnášíme úroveň „souhlasu“ do naší reality, kterou nazýváme fyzický svět. 

Jeden ze „zákonů“ fyzické reality je to, že existuje skrze dohodu neboli souhlas. Souhlas se pak projevuje v celcích, jako jsou programy, kulturní předsvědčení, náboženství, společenská média a tak dále.

V současné době je naše realita naplněna strachem. Strach je všude, v každém aspektu našeho života. Toto je však také jen „úhel pohledu“. Je to energetické vyjádření lpění, boje o přežití nebo útěku. Někteří věří, že „strach je nezbytný pro přežití“. Další se domnívají, že je v pořádku ho cítit, ale navzdory němu máme do věcí jít – a ano, toto je způsob, jak začít strach rozpouštět, protože si uvědomíme, že se svět nezhroutil, když jsme udělali to, čeho jsme se nejprve báli, ale tato metoda může trvat dlouho, může být úmorná nebo mít opačný efekt. Jiní se zase snaží strach potlačit či odehnat nebo se před ním schovat v bublině světla. Ale pokud ho odháníme, posilujeme ho tím. A tak – pojďme ho zpracovat. Funguje to opravdu, opravdu velmi dobře na osobní úrovni. Čím více strachu rozpouštíme skrze zpracování, tím vyšší je naše vlastní vibrace a tím širší je naše vědomí.

A pak, když si představíme celý svůj život beze strachu, a poté i celý svět beze strachu, přineseme do lidského kolektivního vědomí možnosti nového paradigmatu.

Takže takto můj život vypadal a já se rozhodla, udělat něco jinak. Rozhodla jsem se začít se dívat už teď a nečekat, až můj tým a já dokončíme to, co tu na planetě máme vykonat. Chci se dívat a chci vás pozvat k tomu, abyste se dívali tak, jak se dívám prostě proto, že je to fascinující. Čím více se nás bude tímto způsobem dívat, tím více můžeme odhalit, zjistit a zapamatovat si.

Zkusme pro tento měsíc věnovat svůj čas, i kdyby to mělo být jen několik vteřin, tomu že se budeme dívat na „realitu“ toho, že máme osobní život i život na planetě beze strachu.

Vezměte si tužku a papír a vyjádřete, jak VÁŠ život vypadá, když je BEZE STRACHU.

Co vy na to?